Encyklopedie (řecky έγκύκλιος enkyklios okružní + παιδεία paideia výchova) je strukturované, zpravidla objemné dílo, které se pokouší zevrubně představit lidské poznání týkající se jednoho, více, anebo všech oborů. Pojmu έγκυκλοπαιδεἰα (enkyklopaideia) poprvé užil v 5. století př. n. l. Hippias z Elidy, který jim označoval všeobecné vzdělání.
Obsah |
Encyklopedii lze definovat pomocí čtyř základních vlastností: jejího předmětu, účelu, metody či členění a proces vzniku.
Na rozdíl od slovníku, který přináší pouhou definici hesla, se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji. Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést stručnou, ale pro čtenáře dostatečnou informaci o daném hesle, doplněnou o ilustrace, mapy, přehledy, grafy, bibliografii apod.
Idea encyklopedie je velmi stará - pochází ze starého Řecka (tzv. "zaokrouhlené vzdělání" - enkyklios paideia). Římané tento pedagodický koncept přejímají a v dílech různých myslitelů (např. Varro, Martianus Capella) postupně vykrystalizuje ve svobodná umění (septem artes liberales). Toto přejímá středověk. V raném středověku jsou důležitými encyklopedisty Cassiodorus, Isidor Sevillský, Beda Ctihodný či Hrabanus Maurus, ve vrcholném středověku např. Thierry ze Chartres, Alexander Neckham či Vincent z Beauvais.
V renesanci a zvláště v éře osvícenství se touha popsat co nejlépe a nejdetailněji okolní svět objevuje znovu. Proto se rozvíjely vědy (zvláště přírodní vědy) a vznikaly první novodobé encyklopedie. Jejich cílem bylo shrnout dosavadní lidské vědění a podat celkový obraz úsilí lidského ducha. První velkou encyklopedií byla Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel, vydávná v letech 1751-1772, jež byla sestavena Denisem Diderotem a jeho spolupracovníky, kterými byli například Jean-Jacques Rousseau, Voltaire, Charles Louis de Secondat, baron de la Brede et de Montesquieu, Condillac, Clade Audrien Helvetius či Paul Heinrich Dietrich von Holbach. Encyklopedie vznikla na základě osvícenského racionalismu.
