Filosofie (řecky: φιλοσοφία, z φιλειν, filein, mít rád, toužit po něčem) a σοφια (sofía, moudrost, zdatnost) je soustavné, racionální a kritické zkoumání skutečnosti, světa a člověka, případně i toho, co je přesahuje (metafyzika). Hledání pravdivého poznání, smyslu a dobrého života prostředky reflexe, racionální argumentace a diskuse, která vyžaduje určité pojmy. Není to tedy jen akademická disciplina, ale také způsob života, který začíná údivem (Platón) a snaží se s tajemstvím světa a existence nějak vyrovnat.

Ve 20. století se začal název filosofie používat v širším slova smyslu i pro vypracované systémy náboženské a východní filosofické školy moudrosti. Mluví se tedy i o filosofii indické, čínské nebo arabské. V anglicky mluvící oblasti se běžně hovoří i o „filosofii“ ve významu např. firemní strategie nebo záměru a tento zvyk se přenáší i k nám.

Hérakleitos z Efesu, řecky Ἠράκλειτος ὁ Ἐφέσιος (cca 535 př. n. l.– 475 př. n. l.) byl řecký předsókratovský filosof, rodák z Efesu, města na západním pobřeží Malé Asie. O jeho životě víme velmi málo, jen že pocházel z královského rodu a sám se považoval za samouka a průkopníka moudrosti. Kvůli osamělému životu, který vedl, a zejména pro nejasný smysl jeho zachovaných filosofických zlomků a opovržlivé poznámky o lidech, je už od starověku nazýván "Temný" či "Plačící filosof".

Z Hérakleitových zlomků je pro současné filosofy inspirací hlavně učení o změně jako podstatném rysu vesmíru („Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“), učení o "logu", nejčastěji vykládaném jako "rozum řídící svět", a přesvědčení o významu a jednotě protikladů („Cesta dolů a cesta vzhůru je jedna a tatáž“). (více...)